… slyším od svého muže, se kterým žijeme dvacet let v partnerství. Od muže, který viděl na vlastní oči všechny mé proměny, vzlety i pády, smutky i radosti. Od muže, se kterým procházím velkými změnami v komunikaci a vztahu jako takovém. Jak jsem se měnila já uvnitř sebe, tak se proměňoval i náš vztah.
„To vypadá, jako bys litovala všeho, co bylo v minulosti.“ Slyším dál z jeho úst. Nejprve nechápu, jak si to vůbec může myslet?
Vždyť se mu můj příběh líbil, jak jsem ho sepsala a najednou… Jedna fotka a co vyvolá?
Má na to právo. Pochybovat a myslet si cokoli. Nikdo nevidí do vašeho srdce, to můžete jen vy. Ano píši o období, kdy byl vedle mě. On jako můj nejvzácnější učitel sebepoznání. Díky němu jsem se mohla poznávat do velké hloubky v tváří tvář svým nejhlubším zraněním, které mi přišel jen zviditelnit, stejně jako já jemu. Nikdy bych mu nechtěla ublížit, byť to tak někdy může vypadat, není to tak. Jen jsem začala žít svůj život, pravdivě.
Když jsem našla tuto fotografii, tak jsem měla velkou radost. Tenkrát jsem se nerada fotila! Hodně se mnou zapracovala. Při pohledu na sebe, jsem ucítila ohromný soucit a lásku. Měla jsem chuť se obejmout a pohladit. Ne, nelituji ničeho v mé minulosti, naopak! VÁŽÍM SI KAŽDÉHO OKAMŽIKU SVÉHO ŽIVOTA, KTERÝ JSEM PROŽILA A PROŽÍVÁM. Ať bolí sebevíc, je můj a patří ke mě. Díky té holce na fotce, jsem teď tam, kde jsem. Sama v sobě, ve svém srdci, v hlubině oceánu.
Občas mě pohled mého muže dokáže zaskočit a já v tu chvíli neumím reagovat. Jsem paralyzovaná. Nemám slov, která by vyjádřila to, co cítím. A když ano, tak si je každý stejně přeloží ve svém jazyce, který se může od toho mého hodně lišit. Slova nenesou významy… srdce ano!
Svého muže miluji a přeji mu lásku a štěstí, stejně jako sobě. Dávám mu svobodu, stejně jako sobě. Ať to znamená, že naše cesty půjdou dál společným směrem nebo se rozdělí… Láska nemá podmínek! Láska je pouze přítomna. Jakákoli podmínka činí ze vztahu závislost.
S láskou a úctou ke svému muži i k sobě.