Můj
příběh

JSEM ŠŤASTNÁ A SPOKOJENÁ ŽENA.

Jen proto, že existuji. Je to vnitřní stav, který mi už nic a nikdo nemůže vzít. Srdce mám naplněné láskou k sobě i k druhým. Neustále mě hřeje, ať procházím sebenáročnější životní situací. Život mě baví. Užívám si ho plnými doušky. Sama, s rodinou nebo se svými přáteli. Žiji srdcem. Mysl je mou pomocnicí, nikoli paní.

V životě už netápu, nehledám. Našla jsem smysl života, vnitřní zdroj, kotvu, přístav. Jsem nezávislá svobodná žena, plním si své sny a neustále se učím a rozvíjím. Práce je mým posláním a mé poslání je mou vášní. Mám podporující rodinu, milujícího muže, syna a láskyplné vztahy s přáteli. Můj úsměv je opravdový…KONEČNĚ.

Dlouhé období mého života to však bylo přesně naopak!

Pouze jsem přežívala, trpěla a byla nešťastná. Úplně odcizená sama od sebe. Nevěděla jsem, kdo jsem, co mám ráda, a co je smyslem mého života.

Život pro mě tehdy představuje velké vnitřní utrpení. Nesnáším své tělo, nenávidím sama sebe a trýzním se přetvařováním před partnerem, rodinou a přáteli. O tom přece nemohu nikomu říct, to se nedělá. Mám být šťastná a spokojená! Ale nejsem, ať se snažím sebevíc. Je to horší a horší a já pomalu, ale jistě, padám ke dnu.

Život mě nebaví. V nitru cítím nespokojenost, která padá jako stín na vše, co dělám a neodchází! NIKDY!

Už nevím, co se sebou. Můj život je v rukou druhých! Jak mě vidí, jak se ke mě chovají, co o mně říkají. To určuje mou hodnotu, i to, jak se cítím. To nás přece učili doma i ve škole. Hlavně poslouchat, nevyčnívat a být hodná holka! Tak si to beru za své a věřím, že pak budu šťastná. Ouha…nejsem…naopak!

To vnitřní sevření je nesnesitelné! Hledám uvolnění v alkoholu a jedinou radostí se mi stává jídlo. Mám záchvaty přejídání, po kterých je mi tak zle, že sotva zvládám ležet a dýchat. Jsem hnusná, přejedená a opilá. Kila přibývají, utrpení roste! Můj vnitřní kritik a soudce mě nenechávají vydechnout. Pohled do zrcadla je neúnosný. Stydím se sama za sebe.

Mé tělo je vyčerpané a vyprahlé. Je mi diagnostikován syndrom únavy, který mě doslova pokládá na lopatky. Ležím jako mrtvola v posteli. Každý větší pohyb je pro mě až vrcholovým výkonem. Už nemám sílu se přetvařovat. Už nemám sílu na nic. Tělo mě zastavuje, dává mi šanci se uvidět.

Ale jak ? Umím to vůbec?

Nevím, čekám a najednou slyším tenký hlásek v sobě a jeho šepot. „Vše je jinak, než to vypadá. Máš svobodnou volbu. Vyber si, život nebo přežívání. Závisí to pouze na tobě!“ A já se rozhoduji…PRO ŽIVOT! Už nemám co ztratit, leda tuny tíhy, vnitřního sevření a ztuhlost těla. Tak to zkouším, nechat se vést tím hlasem ve mně.

Hlas sílí a můj život se proměňuje. Syndrom únavy už nepotřebuji. Probouzím se do života a začínám si důvěřovat. Učím se rozeznávat hlas intuice od hlasu mysli. Učím se být bdělá k sobě a svým myšlenkám. Učím se pečovat o své srdce tak, abych ho konečně ucítila. Poznávám se a uvolňuji tělo i mysl. Stále ještě hledám, své místo v životě, svůj dar v jeho jedinečnosti.

Až přichází zlomový rok mého života, rok 2010. Zažívám něco neuvěřitelného. 

DOTEK BOHA A OTEVŘENÍ MÉHO SRDCE PRO LÉČENÍ LIDSKÝCH SRDCÍ.

Je to překrásné, slovy nepopsatelné. Zázrak. Rozum nechápe, srdce cítí. Už nehledám. Mým darem je léčení srdcí. Je to tak velký dar. Bojím se, že ho nedokážu unést a otevřít i pro ostatní. Jak mám začít? Nejsem připravena? Běží mi hlavou.

„Já tě vše naučím“… slyším jasný hlas ve svém srdci. „Jen nebraň Bohu, aby skrze tebe konal.“

Zkouším to tedy a opravdu, přicházejí za mnou první lidé. Jsem v panice, co s nimi mám dělat? V uších mi zní ona věta: „ Jen nebraň Bohu“, tak se uvolním a nechám vše plynout. A funguje to krásně, protože léčení není žádná lidská technika, ale boží milost. Na to je člověk krátký. Žasnu a děkuji za každý den, za každého člověka, kterého přivádí srdce.

A tak se učím a má důvěra a síla léčení s každým člověkem roste. Už nepochybuji. Důvěřuji své intuici, svému srdci. Před očima se mi odehrávají zázraky. I já se měním a začínám vidět a vnímat věci, které jsou pro většinu lidí skryté. Cítím, že léčení potřebuje uzemnit a doplnit o práci s tělem. Začínám hledat cestu.

Nejprve vše zkouším na sobě. Tělo nikdy nelže, na rozdíl od mysli! A tak se na něj mohu spolehnout. Je mým kompasem a přítelem na cestě sebepoznání. Objevuji jeho možnosti a posouvám limity, které jsem si sama vytvořila nebo převzala. Je to tak zábavné a vzrušující!

Jaké překvapení je pro mě zjištění, že mé tělo dokáže zadržet dech na více jak 4 minuty. Že se dokáže bez přístrojů ponořit do 27 metrů pod hladinu moře. Že se dokáže uvolnit v ledu a užít si jeho blahodárné účinky. A to vše bez větších příprav a tréninku!

Po letech zkoumání, tak objevuji funkční a jednoduché techniky, které pomáhají uvolnit tělo i mysl a zároveň otevírají cestu k srdci.

O práci s tělem, jsem se mnoho naučila v roční akademii všímavosti Mindfulness a nejvíce hlavně vlastní dlouholetou a nikdy nekončící praxí.

Léčení srdce spolu s prací s tělem jsou posláním a vášní mého života. I když léčení srdce úplně nejde popsat slovy, tak přikládám pár vět od lidí, kteří ho okusili sami na sobě:

„… Markéta má neskutečný dar vám pomoci. Odcházela jsem šokovaná v tom nejlepším slova smyslu. Balvan bolesti, který mě tížil na prsou je pryč. Úleva, mohu dýchat, nic nebolí. Nechápu. Druhý den, třetí den, čekám. Bolest nikde. Usmívám se. Jsem na začátku cesty sebepřijetí a tentokrát jdu do toho.“

„ … svou bezpodmínečnou láskou a přijetím a nesmírnou laskavostí, jsi mi zažehla plamínek v mém odpojeném a necitlivém srdci, a rozsvítila světýlko v bolavé propasti, která vyplňovala moji hruď. Po dlouhé době jsem znovu ucítila milost Boží, radost ze života a vděčnost, že tady mohu být. Začala jsem se mít ráda. Nenápadně, v maličkostech. A pak jsem si všimla, že se mohu na sebe podívat v zrcadle. Pak se mi podařilo se na sebe usmát. Po nějaké době jsem ucítila vděčnost a drobek lásky ke svému dříve nenáviděnému tělu. I fyzicky jsem se cítila lépe a dokonce jsem dostala i menstruaci, která vynechávala už měsíce…“

„…pamatuji stále na tvůj laskavý dotyk a mé propojení s Bohem. Vnímala jsem, jak roztávám pod tvým dotykem ze své uzavřenosti, osamělosti a oddělenosti od Boha. Ty jsi ta, která opravdu žije život otevřeného srdce, nejen svými slovy, ale i svými činy. Tvým léčením jsi mě krásně propojila i s mým tělem, které jsem do té doby moc nevnímala a nevážila si ho. Cítím se více celistvá. Tvé léčení vede do hloubky a pravdivosti srdce…“

Dnes léčím srdce pouhou mou přítomností, laskavým dotykem a jemnou masáží. Mám zkušenosti se stovkami lidí, kteří procházeli procesem léčení a otevírání srdce. Napětí, sevření a ztuhlost, které by se uvolňovaly z vašeho těla a nitra roky, můžou odeznít i po jednom setkání.

Další mou vášní je podpora rodin v období těhotenství, porodu a šestinedělí. Pracuji jako dula České asociace dul. Pořádám také prožitkové kurzy veganského vaření a otužování.

Neslibuji vám jednoduchou cestu. Bude plná výzev, ale bude vaše, autentická a pravdivá!

Ráda vás s laskavostí provedu na vaší cestě k sobě a podpořím v jakékoli životní situaci. Léčení srdce je univerzální dar, který pohladí i to nejbolavější místo ve vašem životě a tíhu promění v lehkost. Uleví vám od psychické bolesti a mnohdy přinese odpovědi na vaše otázky.

Těším se na vás při osobním setkání v mé pracovně v Litoměřicích. Když srdce volá, zkuste ho poslechnout a otevřít tak cestu zázrakům do vašeho života.

S láskou Markéta Mariísol